Anorexie, Bulimie, Záchvatovité Přejídání – Kde Hledat Informace?

První věc, kterou člověk obvykle dělá, když si uvědomí, že má nějaký problém, je hledání. Hledání informací, zkušeností, symptomů, odborníků, pomoci…A čím více informací, tím těžší je se vyznat v tom, co je pravdivé nebo které informace jsou alespoň kvalitní a přínosné.

A když si o poruchách příjmu potravy přečtete zhruba 5 různých článků, začnete si všímat toho, že se vlastně začínají dost opakovat. A je to logické, kolik víc “nových” informací ještě může o tomhle tématu někdo napsat?

Na druhou stranu si myslím, že zrovna poruchy příjmu potravy jsou tématem a oblastí, kdy člověk spíš, než co nejodbornější informace hledá člověka, nebo alespoň příběh někoho, s kým se dokáže ztotožnit. Důvodů, proč nejíme, hladovíme nebo zvracíme je strašně moc, a tím, že najdeme někoho, kdo to měl/ má ve své podstatě stejně nám může pomoct minimálně dvěma způsoby – trochu nás uklidnit, že je na tom vlastně někdo stejně , a zároveň přinést různé tipy, jak se z toho dostat.

V tomto článku přináším několik mých “oblíbených” knih, youtuberek nebo blogů. Začala jsem na něm pracovat vlastně už před rokem, ale nikdy jej nedokončila (což snad už ani nikoho nemůže překvapit).

Výsledek obrázku pro info meme

KNIHY
Image result for BULIMIE jak bojovatJako první, za mě nejlepší, nejodbornější a nejpřínosnější knihou (jejíž nápady jsem pak začala vídat i v mnoha dalších knihách) je od doktora Krcha – Bulimie: jak bojovat s přejídáním. Nejde ani tak o knihu plnou informací o tom, co bulimie a přejídání jsou, ale spíš o svépomocný manuál, jak si dokázat pomoct sama (protože to za vás stejně nikdo neudělá, žejo). Doktor Krch v ní mluví velmi otevřeně a přímo, žádné hraní si na to, že tohle je jen přechodná fáze a že to není naše vina. Je to naše vina a taky záleží jenom na nás, co s tím uděláme.

Jedna z nejužitečnějších věcí je taková tabulka, kam si máte zapisovat veškeré jídlo, dobu i místo, kde jste jedli, jaké jste u toho měli pocity a proč. V obdobných variacích jsem ji potom začala vídat i v dalších publikacích, ale nikde mi nepřišla tak dobrá, dobře vysvětlená, ani zpracovaná. Díky poctivému zapisování si do té tabulky získáte přehled o tom, jak to s vašim jídelníčkem skutečně je (dost často si totiž jenom něco myslíme nebo nepřipouštíme) a uvědomíte si na tom hrozně moc věcí, včetně nejčastějších spouštěčů či pocitů u jídla.
Navíc, je tam napsáno že vlastně hrozně moc z našich problémů způsobuje strach, v čemž mu dávám poslední dny stále víc a víc zapravdu.
Knížku jsem jednou konzultovala i s psycholožkou a s velkým nadšením mi schválila jak ji, tak slova doktora Krcha. Je to ten typ knihy, který se nebudete snažit (a ani byste neměli) přečíst najednou, ale ke které se budete často vracet nejen pro informace, ale i podporu. Navíc z těch všech knih je to jediná, kterou jsem si koupila (a nepůjčila z knihovny) a jsem fakt ráda, že ji mám doma.

Image result for Místo činu lednička: Když se z jídla stane problémDruhou knihou, která přináší trochu jiný pohled na věc je od Renate Göckel – Místo činu lednička: když se z jídla stane problém. Spíš než jen touhu po tom, být nezdravě štíhlá v tom autorka hledá něco víc, něco hlubšího. Tím, že se přejídáme (a/ nebo zvracíme), si vlastně “zacpáváme pusu,” abychom…neudělali to, co chceme? Neřekli to, co chceme? Neublížili někomu jinému, tak raději ublížíme sami sobě? Göckel popisuje příběhy různých klientek a jejich vzorce chování – proč si vypěstovaly přejídání a zvracení, komu to dávaly za vinu apod. Za mě hodně zajímavé, odlišné a určitě doporučuji k přečtení.

 

Image result for Bulimie a záchvatovité přejídání: Jak je překonatDalší je kniha Petera Coopera – Bulimie a záchvatovité přejídání: Jak je překonat. Z hlediska obsahu je hodně podobná té od doktora Krcha; tím neříkám, že nestojí za přečtení, to určitě jo. Jedna věc, která mi přijde přínosná je, že Cooper doporučuje si v začátcích “léčby” dělit dny na jednotlivé úseky, jako dobu od snídaně do svačiny, od svačiny do oběda atd., abychom předešli tomu, že když se nám jedno jídlo z nějakého důvodu nepovede, neřekneme si, že už to stejně nemá cenu a že celý den je zkažený (můj věčný problém). Takhle bychom totiž svůj den měli z hlediska jídla hodnotit po jednotlivých částech, a i když se nám jedna či dvě části nepovedou podle plánu, stále máme 4:2 ku prospěchu.

 

Image result for stalinovy krávyPoslední knížka, která ale vůbec není jenom suché povídání o bulimii je od finské spisovatelky Sofi Oksanen Stalinovy krávy. Je to docela drsný příběh mladé Anny a jejího boje s anorexií a bulimií. Oproti mému poslednímu tipy, který najdete na konci článku, bych tenhle naopak doporučila spíš starším slečnám, kterých se tato tematika týká nebo je zajímá. Ale rozhodně neočekávejte odpočinkové čtení.

 

 

 

YOUTUBE
Z youtuberek je mou volbou číslo jedna je Scola Dondo. Je to úplně nejvíc sympatická a energická mladá youtuberka, která podle mnohých možná nesplňuje zaryté představy o tom, jak by “správně” měla vypadat holka, co cvičí a jí zdravě. Nevím, jestli ji znáte, nejspíš ne, protože to není typická beauty youtuberka, ale její tvorba je zaměřená na hubnutí. Ona sama trpěla nadváhou, potom asi ve 14 letech zhubla přes 25 kilo. Celý život se ale potýká se záchvatovitým přejídáním a na jejím kanále najdete hodně videí o tom, jak se tomu vyvarovat, co jí pomohlo, ale i co dělat, když se člověk přejí.

Z české youtube scény (jo, i v Čechách kupodivu máme lidi, kteří se ještě nezbláznili a netočí jenom reakční videa nebo co si koupili na sebe) ráda sleduju Andy a Verču z Ne hladu. Jejich tvorba je hodně široká, najdete tam jejich poznatky ze studia  nutriční terapie, recepty, ale i třeba názory na různé “trendy” diety. Co se mi na jejich tvorbě líbí je to, že veškeré informace nemají jenom vyčtené z internetu, ale podložené studiem a zkušenostmi. Na Instagramu i YouTube každý den vidím tolik holek, co dělají jídelníčky, doporučují různé diety nebo vůbec radí ostatním, jak se stravovat, aniž by ve své podstatě samy dokázaly odůvodnit, proč je to tak dobře nebo špatně. Kromě youtube píšou i blog, rozhodně i jejich Instagram stojí za shlédnutí. Za sebe pak doporučuju sérii videí od Andy o jejích zkušenostech s PPP, na která jsem koukala v době své nejhorší bulimie.

BLOG
Z českých blogerek/Instagramerek jsem si oblíbila Blanku, kterou určitě znáte. Dřív psala blog FitFoodManic, kde mimo jiné psala právě i o záchvatovitém přejídání, s kterým se sama potýkala. Teď ji spolu s Adél najdete na blogu Na holky dobrý, YouTube a na Instagramu. Hrozně se mi líbí její současný přístup k jídlu a cvičení, a hlavně, jak ji jednou začnete sledovat, zamilujete si její smysl pro humor.

A vlastně poslední a poměrně čerstvý tip, který jsem náhodou zaslechla, když jsem jela před pár týdny autem domů a poslouchala rádio, je z Českého rozhlasu Dvojka, kde zrovna četla Martina Hudečková příběh o bulimičce Jmenuji se Martina. Doma jsem zjistila, že je to čtení na pokračování, má 5 dílů a je to vlastně zpracování knihy Holky na vodítku. Jako je to asi spíš kniha pro mladší holky, ale když se budete nudit a nechce se vám číst, myslím, že stojí za poslechnutí. Já si to pustila třeba při uklízení a stejně jsem se v těch všech věcech dokázala najít.

Máte nějaká svoje doporučení nebo oblíbence? Dejte mi vědět dolů do komentářů.

Další příspěvky

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *