CO UDĚLÁ PORUCHA PŘÍJMU POTRAVY S VAŠÍM TĚLEM – ČÁST 1

Všechno, co člověk dlouhodoběji dělá, jej nějakým způsobem ovlivní. Pokud chodíte pravidelně běhat, začnete si na zátěž zvykat, po čase uběhnete víc a víc, zlepšíte se. Když budete každý den hrát na piano, za pár týdnů dokážete zahrát Pachelbelův kánon i bez not. A pokud týden nebudete jíst, pak se dva týdny přejídat a další týden zvracet, projeví se na vás řada fyzických i psychickým změn.

O spoustě příznaků, jako je padání vlasů, ztráta menstruace či kolísající hmotnost se dočtete v každém druhém časopise a příručce pro lidi trpící PPP. Málokdo vám ale řekne, jak skutečně velká daň se platí.

Na jednu stranu, zničené vlasy, nehty, zuby nebo strie jsou věci, které mohou život dost znepříjemnit, ale ve většině případů se to dá vyřešit – nastavením správné výživy, dávkováním vitaminů, ostříháním zničených vlasů…Jak ale napravit narušenou psychiku?

Anorexie, bulimie i přejídání  vaši psychiku nesmírně ovlivní. To, jakým způsobem přemýšlíte, co chcete dělat a co skutečně děláte, jak se chováte a jak se cítíte neurčujete vy, ale ten hlásek, který vás popohání za “dokonalým tělem.”

Už to není o tom ‚je léto, vezmu si kraťasy, protože je teplo,‘ ale spíš ‚vezmu si něco, co mi zakryje špeky.’
Není to ani o tom, že vám kamarádi v 8 večer spontánně zavolají, ať s nimi jdete posedět, ale o tom, kolik jste toho za ten den snědli, jestli máte nateklý obličej anebo jestli si všimnou, že jste přibrali.
Na internetu vybíráte a objednáváte plavky, i když víte, že byste na koupaliště nikdy nešli.
Když se váš kluk baví s jinou holkou nebo se na ni jenom podívá, nežárlíte, ale okamžitě vám v hlavě naběhne ‚je hubenější než já.‘
Když jdete na pizzu, nevybíráte podle toho, na jakou máte největší chuť, ale podle toho, která mé nejméně kalorií.
Nechcete, aby vás někdo viděl jíst, protože by si mohl myslet, že jste nenažrané prase.
Jídlo pro vás není jednoduchým tématem. Buď o něm chcete mluvit pořád anebo vůbec.
Vaše nálada je jako na houpačce. Občas jste hyperaktivní, máte sluníčkové nálady na rozdávání a máte pocit, že dobijete svět. Pak stačí maličkost a naopak máte pocit, že celý svět je proti vám. Jste paranoidní, v každé větě slyšíte narážku na vaši váhu, postavu, vzhled.
Neustále se porovnáváte s ostatními (a že jsou to často photoshopem prohnané fotky 180cm vysokých modelek úspěšně opomíjíte).
Většina lidí vás v tomhle ohledu nikdy nepochopí. Lidé vám budou stále dokola říkat, že nic nejíte, i když se přejídáte, že není nic těžkého na tom, dát si k obědu řízek nebo knedlík a že sníst celou tabulku čokolády je normální.
Každý den si říkáte, že to bylo naposledy a od zítřka se začnete snažit. Po pár letech zjistíte, že “zítřek” stále nepřišel a že vám život utíká mezi prsty.

quotes

Pokud jste nikdy neměli přehnaně velké sebevědomí, pak věřte, že jakákoli porucha příjmu potravy vás připraví i o ten nepatrný zbyteček sebelásky a sebeúcty. Nenávidíte se za to, kam až jste to nechali zajít. Milujete mít nad vším kontrolu a přitom nedokážete mít kontrolu ani nad takovou banálností, jako je jídlo. Necháváte

Váš celý den se po nějakém čase začne točit okolo toho, co, kdy, jak, jak moc a kde budete jíst. I když nechcete, ty myšlenky vám naskakují automaticky.

Navíc, bulimie a záchvatovité přejídání mají neskutečný vliv na finanční stránku. Není to otázka stokorun ani pár tisíců, ale desetitisíců. A za co? Za jídlo, které nechcete, za jídlo, z kterého nemáte potěšení, ale výčitky, a které stejně skončí v záchodové míse. Všechny ty peníze, jsme mohli investovat do podstatnějších věcí, nebo alespoň utratit za něco, co nás udělá šťastnými. 

Z nakupování jídla máte buď obrovský strach, a to v případě, že snažíte jíst „normálně“ (to znamená nakoupit potraviny na pár dní dopředu) anebo se na něj až nezdravě těšíte, protože si koupíte jenom to, na co má chuť vaše bulimické já a během pár hodin všechno sníte.

I když možná dosáhnete vaší vysněné váhy, nebo vydržíte několik týdnů jen na kávě a cigaretách, přijde den (a věřte mi, že opravdu přijde), kdy si uvědomíte, jak prázdný život ve skutečnosti žijete. Jak ta honba za něčím tak pomíjivým, jako je číslo na váze, nám nahrazuje to, že nejste schopné cítit radost ani smutek, ale jen sebenenávist nebo pocit uspokojení.

Zhubnutá kila, uběhnuté kilometry nebo vyzvracená jídla vás uspokojí, ale jenom na chvíli. Pak budete chtít víc. A už to nebude stačit. Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který trpěl poruchou příjmu potravy a byl v té době šťastný. Jasně, měl dobrý pocit z nízké váhy, vylezlých kostí nebo velikosti XS. Ale zeptejte se ho, jestli byl opravdu šťastný. Jestli dělal to, co ho baví. Jestli se stýkal s lidmi, co má rád. Jestli myslel i na jiné věci, než na jídlo a spálené kalorie. Dejme si raději za cíl zdravý, šťastný a vyvážený život. To je cíl na celý život.

Co tedy dělat, jak z toho ven? Chtít, nevracet se do minulosti, bojovat, vydržet a nevzdat to. Stejně jako jste se do kruhu hladovění, přejídání nebo zvracení nedostali ze dne na den, není ani cesta z něj rychlá. A pokud se v tom plácáte, chcete z toho ven, ale zároveň máte strach, přečtěte si článek znovu, třeba vás dostatečně odradí a uvědomíte si, že není oč stát.

A nezapomeňte, milujte svoje tělo. Máte jen jedno.

hasaaag

Další příspěvky

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *