Životní motivace a zkoušková prokrastinace

     Znáte ten pocit, když se blíží konec zkouškového, všichni vaši kámoši už dávno zapili svou poslední úspěšnou zkoušku a vy se máte učit na tu svou poslední, kterou jste totiž zcela překvapivě na první pokus nezvládli, protože jste místo učení chodili na randíčka, kafíčka a seřazovali všechny svoje propisky podle barvy, abyste se nemuseli učit? A taky, že ten předmět je čistě náhodou personální management, a vás při pročítání kapitoly o motivování zaměstnanců nenapadne nic lepšího, než v rámci prokrastinace sebevzdělávání napsat po čtyřech měsících článek o tom, jak se motivovat ve cvičení, jídle a životě obecně? Článek o motivaci k učení ode mě ale nečekejte, a pokud máte čirou náhodou nějaký tip, jak na to, tak sem s ním, protože já už 17 let marně hledám a stále nic!

Výsledek obrázku pro school motivation meme

      A teď k článku. Znáte to, když jste tak napumpovaní energií, přemotivování, že už i vaši nejbližší vám říkají, ať s těmi sluníčkovými kecy jdete do prdele dáte pokoj, několikrát denně zásobujete Instagram  fotkami z posilovny, super zdravých jídel a nejrůznějších kombinací vašich workout outfitů a spánek vám najednou přijde jako ztráta času? A druhý den se vzbudíte, nevíte kdo jste, kde jste a proč jste vůbec na tomhle světě (a ne, teď nemám na mysli kocovinu)?

     A co (kromě rozblázněných hormonů, lunárního cyklu, momentální nálady a promile v krvi) stojí za tím vším? Motivace.

     V jednu chvíli se přistihnu v jedenáct večer s pěti rozepsanými články, napsanou písničkou, sepsanými seminárkami, připravenými krabičkami s jídlem na další den, milionem nápadů v hlavě a s takovým množstvím energie, že se do jedné ráno převaluju v posteli a nedokážu vypnout ty miliony (kvalitních) myšlenek proudících v hlavě. Pár dní na to zase chodím po bytě od ničeho k ničemu jako by byl konec světa (nebo konec Gilmore Girls, same thing!), nic mě nebaví, nic se mi nechce a i ta nejjednodušší věc, jako třeba vstát a jít si uvařit čaj je najednou ta nejvíc náročná činnost na světě. A ne, netrpím bipolární poruchou. Můžu se prostě snažit sebevíc, ale dobrou náladu a chuť jít překonávat životem nastražené překážky si v takovou chvíli prostě navodit nedokážu.

      Jedinou věcí, kterou vím jistě, je, že motivace vždycky přichází když jí čekám úplně nejmíň. A většinou i z poměrně nečekaných zdrojů.

     Dost často mě motivuje někdo, koho jsem dlouho neviděla, jako třeba bývalý spolužák nebo kamarád, který mi z ničeho nic začne vyprávět o 10 místech, která tenhle rok procestoval, stážích, pracích, zážitcích a dokonale růžové budoucnosti, která se mu díky tomu rýsuje, a já si říkám, jak je to super, a že na sobě musím taky pořádně zamakat. Dobře, možná nejdřív tak 10 minut brečím a lituju se, proč je můj život tak hroznej, proč pořád trčím v týhle díře a jediným mým úspěchem je dokončení školy, která mě ani trochu nebavila. A pak si uvědomím, že můj život vůbec není hroznej a pokud je, tak jedině mojí vlastní vinou a mou vlastní vůlí (o které stále dost často pochybuju, že mám) to můžu změnit.

Výsledek obrázku pro motivation meme

      O motivaci můžete napsat i přečíst sto různých článků a stejně každého z nás nadchne/ naštve nějaký jiný super úžasný  motivační facebookový citát. haha.

     Nejdůležitější (a nejtěžší) je mít motivaci sám/sama v sobě. Dělat to, co vás baví a naplňuje, protože to vy sami chcete a ne proto, že máte pocit, že byste měli. Ráno vstát (a po čtyřech měsících konečně dopsat ten podělanej článek!!!) a i přes tu obrovskou nechuť, zklamání a bolest jít dělat to, co vás posune blíž k vašemu snu. Jít cvičit. Nepřejíst se. Najíst se. Nezvracet. Trénovat stojku na hlavě. Napsat první stránku vaší knížky.

     Každý den nemusí být o velkých skocích, jakože ze dne na den skončíte v práci, opustíte snoubence, koupíte letenku a pronajmete si byt na Bali. Ne. Dělejte každý den aspoň jeden malý krůček k tomu, čeho chcete dosáhnout. Malý krůček každý den a za nějakou dobu uvidíte, jak velký kus cesty už jste ušli. A přesně ten pocit, tu radost, jakou z toho budete mít, použijte jako motivaci, až se zase budete cítit na dně a kdy nic nepůjde podle plánu (což je v mém případě tak 99% času). Nenadávejte si za to, že jste něco nezvládli a že to občas prostě nejde.

      Ještě tak před týdnem bych vám řekla, jak je všechno super sluníčkový, létám si na obláčku z cukrový vaty a všude jednorožci a srdíčka. Perfektní práce, výsledky ve škole, vztahy, cvičení i jídlo. A pak vám nevyjde jedna věc a všechno se začne hroutit jako domeček z karet. A vy pak ležíte někde pod těma papírovejma cihlama a říkáte si, proč je na vás někdo tam nahoře (nebo dole) tak krutej, a proč to štěstí nemůže někdy trvat aspoň o trochu dýl. A jediný co na to pomůže (kromě pláče, nakupování, zmrzliny a horkého kakaa od maminky) je čas a motivace. Motivace a síla sebrat ty pomyslný zbytky rozsypanýho baráčku a na základech, který zůstaly začít postupně stavět novej.

     Pokud vás motivuje něco jako new year, new me/ new week, new me, tak prosím, ale podle mě je to blbost. Možná vám to dá ten prvotní impuls k tomu, něco konečně změnit, ale  po pár dnech to zase bude jen další den plný překážek, který musíte zvládnout, a jestli je 1. ledna nebo 14. března, to nedělá o nic jednodušší.

Výsledek obrázku pro motivation meme

     A důležitá rada na závěr – s nikým nikdy neporovnávejte svůj úspěch! Když projíždím Instagram a vidím ty dokonalé fitness krásky s vysekanými břišáky, dokonalými vlasy a kulatým zadkem, jasně, že jim na jednu stranu závidím a říkám si, že by bylo super vypadat jako ony. Na druhou stranu ale vím, že tak nikdy vypadat nebudu, i když budu cvičit, jako ony, jíst přesně to, co ony. Nebudu. Každý jsme jiný a stejné věci na nás mají odlišný vliv. (logicky). Neříkejte si, že budete vypadat jako někdo. Že budete mít/ dělat to, co někdo jiný. Maximálně se tak inspirujte tím, že když chcete, makáte a vytrváte, pak jde všechno.

♥ Anča

Další příspěvky

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *